Něco málo o zásnubách


   Rodina jako společenství existuje odpradávna a s jejím historickým vývojem se ustalovaly určité rodinné zvyklosti, tradice a obřady (narození, svatby, pohřby), které jsou nyní všeobecně uznávány a v malých odlišnostech se dodržují. Avšak jsou rodinné obřady, jejichž dodržování je v dnešní době už výjimečné. Mezi slavnosti a obřady, které upadají v zapomnění patří právě zásnuby. V dnešní době hlásající návrat k sexuální zdrženlivosti se určitě nezasnoubíte z toho důvodu, aby se váš vztah nějak legalizoval a mohli jste se společně stýkat na veřejnosti, jak tomu bylo dříve. Obřad zásnub volí spíše konzervativní rodiny a to jako symbol vážnějšího vztahu.

   Partneři uzavírají v řeči právníků "smlouvu o smlouvě budoucí" a vyjadřují tím, že jejich vztah je vážný a v budoucnu by měl vyústit v manželství. Stejně jako dříve i dnes může kdokoliv z partnerů tento svazek zrušit a na rozdíl od manželství nemusí o zrušení oficiálně žádat u instituce k tomu určené.

   Postmoderní doba nevytvořila žádná nová speciální pravidla pojící se k tomuto obřadu, takže stačí jen připomenout pravidla již daná.

   Zásnuby se neobejdou bez darů. Budoucí snoubenka dostane kytici světlých květů (má být jednodušší něž kytice svatební) od svého snoubence. K tomu si partneři navzájem vymění zásnubní prsten, přičemž prsten snoubenky by měl být bohatší, nejlépe s nějakým drahým kamenem. Podle pravidel je rovněž možné, když prsten dostává jen snoubenka. Místo prstenu může dát snoubenka svému partnerovi cokoliv, co bude nosit při sobě (řetízek, hodinky atd.). Dary mohou mít na sobě vyryté jméno či datum zasnoubení. Při rozchodu se tyto dary vracejí, což má být symbolem vracení slibu společného života.

   Hostina nemá být na počet lidí nijak veliká. Zve se jen úzký okruh rodiny - rodiče, sourozenci, případně i prarodiče. Vhodné oblečení pro tuto příležitost je tzv. odpolední, ve kterém chodíme do divadla či lepší restaurace.

Samotný obřad má dvě oficiální podoby:

1. otec nevěsty vstane, zacinká na skleničku a oznámí zasnoubení své dcery, snoubenci povstanou, políbí se a předají si dárky.
2. místo otce obřad zahájí snoubenec a rovněž oznámí zasnoubení.

Doporučuje se řeč k zásnubám nijak neprotahovat a zvolit tu nejkratší variantu. Vyhnete se tak oboustranným rozpakům a nevzniknou podněty pro nějaké rozpory.

Jelikož je zasnoubení ještě více pomíjivý svazek než manželství, není vhodné zasnoubení doprovázet dalšími velmi hodnotnými a zavazujícími dary. Také rozesílat oznámení či zviditelňovat nový stav zprávami v tisku k tomuto obřadu nepatří. Zasnoubení tedy nic složitého a není čeho se obávat. Snad jen toho, zda vaše zásnuby vyústí ve všemi očekávanou svatbu. To je pro některé nelehký úkol.


Použit textový materiál od Jolany Ryšavé

Použitá literatura:
Smejkal, Vladimír: Lexikon společenského chování. Praha, Grada 1998
Guth-Jarkovský, Jiří: Společenský katechismus. Praha Čs. spisovatel 1992


ZPĚT